O knize: 2015 / "...Dierdre ležela na břiše s tváří ve vlhké trávě a sténala bolestí. Stále lapala po vzduchu, plíce ji pálily, těžce dýchala a užívala si každý nádech. Podařilo se jí mírně otočit hlavu a podívat se přes rameno, načež s hrůzou viděla, že z kdysi velkého města nezbylo nic kromě moře. Dierdre si všiml jen nejvyšší části zvonice, která vyčnívala několik metrů, a byl ohromen, že se kdysi zvedla stovky metrů do vzduchu. Vyčerpaná Dierdre si konečně dala příležitost odpočinout si. Sklonila obličej k zemi a nechala se pohltit bolestí všeho, co se stalo. Nemohla se pohnout, i když se o to pokusila. O několik minut později Dierdre spal, sotva živý ve vzdáleném poli na okraji světa. Nějak se jí podařilo přežít…»